Letošního tažení z Vyškova na Slavkov jsme se zůčastnili pod vlajkou Szekelského hraničářského husarského pluku č. 11, a stejně tak i sobotní bitvy. Protože se mi moc nelíbí děvčata převlečená za vojáky, rozhodla jsem se, že vše absolvuji v sukni a k ní samozřejmě patří dámské sedlo. Historicky ze mě nemohli udělat nic jiného než čestnou majitelku pluku. Jak to vše proběhlo se dočtete níže.

30. listopadu dopoledne jsme vyrazili s našimi dvěma koníky - Romeem a Czakem, směr Brno resp. Koryčany kde jsme měli zajištěné ubytování my i koníci pro jistotu už od července. Sotva jsme dojeli na místo, vyložili koně a věci, pokračovali jsme dál v cestě a to do Vracova kde na nás již netrpělivě čekala Akičita spolu s Alešem Kozumplíkem, kterému jsme ji půjčili na bitvu. Aleš měl ten večer ještě práci, takže jsme odvezli Čitunku do Koryčan kam mezitím dorazil další z husarů - Přemek Ledecký i se svým Safírem. Měli jsme v plánu zůčastnit se večerního průvodu Vyškovem a malého střetu Francouzů se spojenci. Rychle jsme vyčistili, nasedlali, naložili Romču s Czakem, převlékli se do uniforem a hurá do Vyškova. Všude byla ukrutná mlha a tak se cesta protáhla skoro o půl hodiny, naštěstí se začátek průvodu také zpozdil, takže jsme nemuseli dlouho čekat - byla totiž hrozitánská zima.

Když se vojsko seřadilo, velitel nás vyzval abychom ho doprovázeli v čele průvodu, jeli jsme tedy hrdě první, za námi byla kozácká jízda, huláni, carská garda, několik vozů s děly a věcmi a samozřejmě spousta pěšáků, dělostřelců... aj. Pomalu jsme se přesunuli na náměstí, kde vypukl první střet vojsk, zpočátku jsme se drželi vzadu protože se koníkům první výstřely moc nezamlouvali, ale po chvíli nás velitel vyzval k průzkumu náměstí, uposlechli jsme rozkaz a jeli přímo do ohniska boje, naším úkolem bylo nahlásit výskyt francouzů, ty jsme samozřejmě zahlédli, ale to už dorazila kozácká jízda do akce. Jezdili jsme "statečně" v jejich zákrytu až do konce bitvy. Následovalo malé defilé na náměstí a odjez domů.

Druhý den nás čekal 12 kilometrový pochod z Vyškova do Rousínova. Většina účastníků nocovala v táborovém ležení, na slámě a pod dekou, protože nám to klouby nedovolují a teplá sprcha je teplá sprcha, vraceli jsme se pokaždé i s koníky zpět do Koryčan. Museli jsme sice vstávat o hodinu dříve než ostatí, ale stálo to za to.

Ve čtvrtek ráno vojsko vyrazilo z Vyškova cca kolem půl 10, doprovázel nás také francouzský a český filmový štáb. Francouzi natáčeli dokument takže jsme každou chvíli zastavovali a dělali se manévry, krátké přestřelky a vůbec vše co si filmaři vymysleli. Nejhorší byla strašná zima, když sedíte 20 minut na stojícím koni není to nic moc. Po několika hodinách pochodu nás čekal oběd uprostřed polí, podávala se klasická "prdelačka". Dát mi někdo něco takového doma asi by letěl i s talířem, ale hlad je nejlepší kuchař, takže jsme všichni baštili co se do nás vešlo, samozřejmě stylově z vlastních dřevěných misek, žádné plasty a pod. Když jsem byla asi tak v půlce misky rozhodli se francouzi, že si natočí kterak dáma baští, pohybovali kamerou podle lžíce, od misky k puse a zpět, no bezva... Pak okukovali sedlo a ptali se nás na klasické otázky proč tam jsme a pod. Nejvíce se těšili, že uloví jak dáma nalézá do sedla, ale byla jsem rychlejší :-)

Po nasednutí jsem vyjekla zimou, sametová jezdecká sukně se nacucala sněhem a po mírném zahřátí byla dost mokrá. Celý zbytek cesty jsem tedy přemýšlela co s tím, protože se v ní nedalo ani normálně chodit.. V Rousínově už bylo spousta natěšených diváků a zvědavců, takže při čekání než se Jarda vrátí s vlekem, který zůstal ve Vyškově, jsem musela zodpovídat spousta všetečných otázek a to převážně ve francouzštině. Po celodenní jízdě mi navíc byla hrozná zima, ale vojna je vojna...

Když Jarda přijel bylo už v autě pěkně teplo, koníci spořádaně nastoupili, my už se těšili na teplý pokojíček se sprškou a litovali všechny co spali venku, brrr. Večer byla opět krátká ukázka bitvy, ale tu jsme vzdali.

V pátek jsme měli malé zpoždění protože jsme se otáčeli ještě pro Akičitu, ale pochod šel naštěstí pomalu takže jsme ho během pár minut v pohodě dojeli. Trošku se zhoršilo počasí - začalo foukat, na otevřených pláních nic moc. Jedna z výhod dámského sedla je, že máte nohy u sebe, takže se o sebe navzájem hřejí. Nechtěla jsem opakovat včerejší chybu s mokrou sukní a tak jsem si pod jezdeckou sametku vzala ještě jednu o něco kratší ve které se dá chodit, a jezdeckou jsem při každém opuštění sedla sundavala - fungovalo to docela dobře a hlavně mi bylo pěkně teplo.

Zhruba v půli cesty kousek za vesnicí na nás čekal oběd - držková, tak tu normálně taky nejím :-) a jak chutnala... Obědvalo se asi třičtvrtě hodiny, protože jsme měli až moc dobrý čas a náš cíl - vesnička Tvarožná byl nedaleko. Po příjezdu na místo, všichni začali se stavbou tábora a my netrpělivě čekali na Jardu s vlekem. Opět jsem byla velkou atrakcí, protože jsem si z koně slezla na velký balík slámy, abych nemusela do studeného sněhu, člověk by nevěřil kolik fotografů to přiláká... Naštěstí to uteklo rychle a my opět vyrazili směr Koryčany. Večerní ukázku v Tvarožné jsme přenechali ostatním nadšencům, protože jsme se chtěli zůčastnit pietního aktu u hromadných hrobů v Křenovicích a rozhodně bez koní.

Zvládli jsme to akorát, chvíli po našem příjezdu do Křenovic vyrazil průvod k hrobům. Ještě jsme se stihli vyfotit a dát krátké interwiev jednomu sympatickému reportérovi. U hrobů pan ???(bohužel si nevzpomenu na jméno..) přednesl krátkou, ale velmi silnou řeč o válce, míru a tísících padlých. Následovala minuta ticha a čestná salva. Celý pietní akt proběhl moc pěkně a působivě. Zbytek pluku se odebral již tradičně do místní hospůdky, my jsme raději vyrazili spát, abychom byli na bitvu svěží.

V sobotu jsme se všemi koníky museli být na místě nejpozději do 9 hodin kvůli veterinární prohlídce. Vstali jsme dost brzy takže se vše stihlo bez problémů. Kolem desáté jsme v klidu nasedlali a vydali se na bojiště kde probíhaly dopolední nácviky na bitvu. Začátek byl ve 13:00 a protože vše natáčela televize bylo potřeba začít přesně. Nicméně po projetí bojiště zbývalo do bitvy stále spoustu času a tak jsme zakotvili ještě s několika členy našeho pluku u nejbližšího stánku se svařákem a klobásami, kde jsme v pohodě přečkali až do prvního pokynu k přesunu na bojiště.

V jednu hodinu to vypuklo, děla začala nabíjet a střílet, pěšáci z pušek pálili co jen to šlo, ale naši koníci se celkem v klidu rochňali čumáky ve sněhu, protože měli plné uši vaty :-)

Jakožto husarský pluk jsme dělali něco jako bodyguardy císařskému štábu, ale vzhledem k počtu "účinkujících" se bitva po chvíli přestala řídit scénářem a bylo třeba několik jezdců jakožto spojek mezi velením a pluky, Jarda spolu s vlajkou odhodil funkci praporečníka a s Přemkem se tohoto úkolu hbitě zhostili. Po zbytek bitvy jezdili od velení k vojsku a zpět, přesně tak jak by to vypadalo ve skutečné neplánované bitvě. Romeo při každém Czakově odjezdu pohazoval hlavou, naznačoval tím, že by se také rád proběhl, bojiště nebojiště, ale vzhledem k mé úctě k dámskému sedlu jsem se držela zpět za velitelem a pozorovala jak postupně ustupujeme francouzkému vojsku. Nakonec jsme, stejně jako každý rok u Slavkova prohráli...

Následovalo závěrečné defilé veškerého vojska okolo bojiště a slavnostní odchod z místa velké bitvy. V podvečer byl pro všechny diváky i zůčastněné připraven velký ohňostroj.

V neděli jsme se, už bez koní, zůčastnili pietní akce u Mohyly míru ve vesničce Prace a tím naše letošní tažení definitivně skončilo.

Závěrem bych chtěla poděkovat Stelle a Fredovi z Hipocentra Koryčany, za to, že se o nás i koníky starali jako o vlastní, samozřejmě také pořadatelům pochodu a bitvy za skvělou organizaci, do které se občas vloudila nějaká ta chybička, ale v tak gigantickém projektu jakým zcela jistě Austerlitz 2005 byl, to bez nich snad ani nešlo. Opomenout nesmím ani naše koníky kteří s námi vše absolvovali naprosto v pohodě a bez problémů.

5.listopadu jsme se zůčastnili huberta v Křečovicích. Jarda byl na lukostřeleckém závodě a tak si Czačík opět užíval jemné ženské ruky v podobě Terezy. Dohodly jsme se, že pojedeme v anglii a tak se také stalo.

Drze jsme se zařadili do prvního lotu, celkem byly 3. Po počátečních zmatcích se pořadatelům podařilo zformovat jezdce do řady, ostužkovat a slavnostně jízdu zahájit. Skoky se některým koníkům moc nelíbili a tak hned po vyjetí bylo několik pádů, naštěstí bez větších zranění. Náš lot skákal i některé těžší military skoky, jako v příkopu položené balíky slámy různé seskoky a výskoky.. Až na pár zaváhání šli naši koníci téměř vše bez problémů, na rozdíl od některých k tomuto účelu speciálně trénovaných koní. Jinak tolerantní a ohleduplný Romeo, který tyto akce chodí pod dámským sedlem si obkročmý styl velmi užíval a občas mě pěkně svezl :-)

Závěrečné halali se jelo na křečovické louce, ocas jsme sice neutrhly, ale pořádně jsme se projely a protáhly koníky, kterým se celá jízda stejně jako nám moc líbila.



fotografie snad budou...

Tak to je náš nový miláček :-) achaltekinská kobylka Eseira, máme s ní pro příští rok velké plány, ale prozatím se bude nějaký čas spokojeně pást se zbytkem stáda.

8. října se uskutečnila historicky první hubertova jízda na farmě Helena v Brandlíně. Brandlín je malá vesnička nedaleko Plané nad Lužnicí, ve které se ze starého a zchátralého statku pomalu rodí krásný koňský areál zaměřený převážně na skokové ježdění.

Něco málo před jedenáctou, byl zavelen nástup jezdců na louce za stájemi. Bylo jich 27, což je na první hubertovku v této oblasti dost úctyhodný počet. Převážná většina jela v anglickém stylu, ale nechybělo ani několik zástupců westernu a dokonce dvě zápřeže. Huberta zahájili stylově dva trubači, po té Jarda jménem pořadatelů všechny přivítal a přečetl svatohubertský reglemán. Ten v zápětí porušilo hned několik jezdců – dva z westerňáků si kvůli větru sundali klobouky, další odmítli přípitek a vůbec se po různu dopouštěli těžkých hříchů ještě před vyjetím.

Zdejší okolí má opravdu krásnou krajinu, spousta luk, lesů a rybníků, takže většina trasy byla pojmuta jako hromadná podzimní vyjížďka. Pořadatelé umístili skoky pouze na dvě větší louky a úplně to stačilo. Po projetí první části trasy následovala polední občerstvovací pauza, pro všechny bylo připraveno pečené prasátko, výborný guláš a jiné pochutiny. Když se všichni dostatečně občerstvili, začaly na zdejší jízdárně tzv. jezdecké hry, které jsme původně chtěli zahájit přílety s Harrym na koních. Bohužel foukal velmi silný vítr, takže jsme se pokusili alespoň o ukázku bez koní, která se nakonec líbila a Harry byl odměněn velkým potleskem. Následovalo nabírání kroužků dřevcem a sekání hlav (v našem případě hlávek zelí) zpočátku se jezdci zdráhali, ale nakonec si tyto rytířské disciplíny vyzkoušeli téměř všichni. Druhá část začala opět na louce několika skoky a pokračovala už spíše klidnější vyjížďkou zpět ke statku, kde se vše připravovalo na závěrečný boj o ocas. Vše se obešlo bez zranění a tak byl první ročník slavnostně ukončen a jezdci byli pozváni na soud svých prohřešků, který se konal v nedaleké vesnici od 20 hod.

Na doporučení několika „zkušených“ si všichni přinesli nadité peněženky a čekali kolik zaplatí (samozřejmě v alkoholu), o to větší bylo překvapení když se za soudcovský stůl posadil pan Pelíšek a spolu pomocí mojí a masterů se začalo soudit oblíbenými alternativními tresty. Pro zahřátí si první hříšníci odrecitovali básničky a přistoupilo se k první scénce, tu za trest vyfasoval jeden z jezdců, který jel v anglickém sedle a na soud přišel s přezkou čsl. Pony Expressu za zastírání skutečné totožnosti. Ze sličných děvčat mu byla vybrána jedna na které měl demonstrovat jak doma v boxu čistí svou kobylku. Šlo mu to báječně, neopomněl ani občasné poplácání po zadku apod. Skupinka malých slečen z farmy Helena byla za své výkony během jízda odměněna plyšáky a po té vzorně s pomocí diváků v sále zazpívala „Když se zamiluje kůň“. Odsouzena byla i liška, která z dalším hříšníkem zatančila „ptačí tanec“, nemenší úspěch sklidil westernový pár, který měl předvést lasování divokého býčka, a dvě odsouzenkyně - měli za úkol předvést jak naložit do vleku neposlušného koně. Vrcholem večera byli tatranky, náš nejoblíbenější trest – vyberou se dva pohlední mladíci, stoupnou si na židle, a dvě děvčata spolu soutěží, která dřív provlékne tatranku z jedné nohavice do druhé. Při tomto úkolu se málem polovina sálu doslova počůrala smíchy, vzhledem k tomu,že děvčata opravdu soutěžila s vervou. Na závěr soudu byli odměněni jezdci kteří chytili ocas a začala diskotéka, která se protáhla až do ranních hodin.

Doufáme, že se všem zúčastněným akce líbila a že se tak Farma Helena svou premiérou zapsala do povědomí nejen jezdecké veřejnosti.

Již po osmatřicáté se město Opočno stalo hostitelem XXXVIII. setkání sokolníků s mezinárodní účastí, které pořádá Českomoravská myslivecká jednota. Věhlasná akce začala od 10 hodin slavnostním nástupem na nádvoří opočenského zámku. Od čtrvtka až do soboty budou sokolníci po ranních nástupech na nádvoří odjíždět do honiteb nejen na Rychnovsku na lovy. V sobotu v 19 hodin se pak uskuteční poslední výřad a akce bude slavnostně zakončena.

Na setkání jsme vyrazili mimo jiné i pro to, že se lovů účastnila sestra našeho Harryho a byla velmi úspěšná. Na zahajovacím nástupu byli k vidění také koně, bohužel úroveň jejich předvedení byla velmi nízká, dáma sedící bokem v anglickém sedle, lovčí který měl pocelou dobu s koněm velké problémy, skupina jezdkyň (pravděpodobně z nějakého místního oddílu) v podivných kostýmech s dravci na ruce... Ale akce byla věnovaná samozřejmě hlavně dravcům a v tomto ohedu se bylo opravdu na co dívat. Ve čtvrtek jsme se jako diváci zůčastnili lovu s jestřáby, v pátek lovu s orly. Díky nádhernému podzimnímu počasí to byla opravdu velká podívaná.

3. října večer byl slavnostně zahájen sedmý ročník dnů designu v Praze - Designblok '05. Této akce jsme se zůčastnili s Romeem který byl něco jako maskot nebo spíše symbol designbloku který má bílého koně na propagačních materálech. Jeho úkolem bylo projít s moderátorem večera kolem diváků před podiem. I přes značně náročný a omezený prostor to zvládnul jako vždy výborně.

Pomyslné brány Designbloku se otevřou pro veřejnost v úterý 4.října v 10 hodin ráno. Nejlepší je začít v Superstudiu Designbloku v Thámově 14 v pražském Karlíně, kde si můžete vzít programovou brožuru a zároveň zhlédnout nespočet výstav domácího i zahraničního designu, které Superstudio skýtá. Pak už je jen na Vás, kam se vydáte. V pražských ulicích na Vás až do neděle 9. října čekají desítky zúčastněných showrooomů se speciálními akcemi a slevami. Součástí Designbloku je doprovodný program zaměřený především na prezentaci mladého designu a jeho konfrontaci v rámci středoevropského regionu.

První říjnovou sobotu se uskutečnila 7. hubertova jízda na statku ve Všeticích. Stejně jako vloni zde nechybělo dámské zastoupení v podobě Johany Moutelíkové s Romeem a nelítostný soud všemi obávaného soudce Jaroslava Pelíška.

Nástup jezdců a slavnostní zahájení bylo naplánováno na 10:00, díky několika opozdilcům se začátek trochu posunul a tak vše vypuklo cca něco před jedenáctou.

Majitel statku a hlavní master v jedné osobě pan Malák nejprve všechny jezdce přivítal a po té předal slovo Jaroslavu Pelíškovi, který již tradičně přečetl svatohubertský reglemán, jezdci byli ostužkováni, dostali slavnostní přípitek a koníci jablíčka a vyrazilo se. Skoky byli střední obtížnosti, všechny se dali bez problémů objet, ale většina jezdců statečně skákala.

Pro diváky bylo připraveno VIP vozidlo v podobě V3S které nás doprovázelo po trase, včetně stánku s "tekutým" občerstvením. V první části jízdy byly zaznamenány dva pády mastera druhého lotu, který si tyto prohřešky večer náležitě odpikal. Jinak byli téměř všichni vzorní.

Následovala hodinová pauza na občerstvení, po které jsme vyrazili na další část trasy a následně na "boj o ocas", na který se najíždělo v několika skupinách po cca 7 koních. Ocas letos zůstal "doma", urvali ho zástupci všetického statku. Počasí zjevně stálo při pořadatelích po celou dobu hubertovy jízdy bylo krásné a slunečné.

Soud své stání zahájil ve 21:00 hod a byl jako vždy nemilosrdný. Všetickou specialitou jsou tzv. alternativní tresty což v praxi znamenalo, že hříšníci zpívali, recitovali, nebo sehrávali humorné scénky svých prohřešků a pod. největší potlesk sklidil výkon pana Maliny který dostal za úkol předvést "maršála Malinovského" - známou scénu z filmu Pelíšky s chrlením ohně po přípitku a samozřejmě nechybělo ani "provlékání tatranek". Pokud nevíte o co se jedná, přijeďte se zúčastnit příští rok všetické hubertovy jízdy.

Svatováclavská slavnost přilákala 28.9. 2005 do historického centra Hradce Králové stovky lidí. Hradecký biskup Dominik Duka v Den české státnosti na tamním Velkém náměstí požehnal bezmála třem desítkám koní.

Na tuto akci nás pozval pan Pulpán na nedělním parforsním honu a tak jsme museli narychlo sehnat CBS team včetně supa, což se nám nakonec zdárně podařilo. A tak stejně jako v Lysé mohli diváci vidět ukázku nazvanou Parforsní hony a jiné lovecké kratochvíle. Zvířátka i přes nedostatečné zázemí pracovala výborně, jejich výkony po skončení akce ocenil i sám pan Duka na což jsme náležitě hrdí :-) Velký dík patří manželům Pulpánovým za dobrou organizaci a neustálou ochotu.

Letošní slavnosti byly pojaty oproti minulým ročníkům spíše divadelně. Návštěvníkům nabídly dobovou scénku o vzniku slavné Myslbekovy sochy. Kůň, který byl modelem, příliš nepostál a tak scénka předváděla nejednu humornou situaci. Divadlo Zubří uvedlo scénu přepadení kupce lapky. Vůbec poprvé v Čechách byl k vidění moderní scénický tanec v kombinaci s koněm."

Prezentovala se různá plemena a jezdecké styly. Program byl zahájen v 15 hodin průvodem svatého Václava, následovaly jednotlivé ukázky a představení. Představily se zápřeže kladrubských koní, mini poníci pana Sádla a jejich roztomilá triga, pan Roden se svým frýzským hřebcem s ukázkou práce na dlouhé otěži, Libušky Pulpánové předvedly drezuru - mladší s koněm DAF Ondráš, starší s Polemikem Kinským, o ukázku barokního lovectví a dámského ježdění se postarala česká barokní společnost - Jaroslav Pelíšek a Johana Moutelíková, westernový styl zastupovala Esther Weberová, nechyběla ani selská jízda Nechanice a další.

Program vyvrcholil slavnostním nástupem všech koní a jezdců a žehnáním koní p. biskupem Dominikem Dukou.

Víkend 23. - 25. září byl opět jedním z těch náročnějších... V pátek nás čekala firemní akce na zámku Jemniště a představení "Parforsní hony a jiné lovecké kratochvíle", v sobotu závěr sezony v historickém městečku Botanicus a v neděli parforsní hon v Kladrubech nad Labem.

Páteční představení proběhlo bez problémů, jen Czakovi, který byl po Lysé rozmazlený měkkým pískem, se moc nechtělo ležet na chladné trávě, ale nakonec si dal říct. V sobotu Czaka čekla ještě letošní derniéra "Vznešeného úmění lovu", na slavnostech Svatého Huberta v Botanicusu, kde byla k vidění také práce sokolníků, psovodů se smečkou loveckých psů, dobová hudba aj.

Kolem půl 9 večer se nám podařilo bez nehody dojet do Kladrub, kde už měli koníci připravené bydlení v podobě po kolena nastlaných montovaných boxů. My jsme přespali v oboře ve Žlebech kde jsme museli zanechat Harryho aby na honu neplašil ostatní koně.

V neděli jsme se zůčastnili ranní snídaně v Kladrubech a nedělní mše, také proběhla krátká přehlídka plemenných hřebců a úvodní uvítací slova pořadatelů, po kterých všichni vyrazili sedlat. V dvanáct hodin byl slavnostní nástup jezdců na nádvoří hřebčína, masteři si přebrali své loty a vyrazilo se. Zpočátku byli všichni koníci i pejsci nervózní, ale po přecválání několika luk se téměř všichni zklidnili. Průběh honu byl velmi pěkný, jezdilo se rozmanitými terény včetně potoka, většina přírodních překážek se dala bezpečně objet, takže ani ti méně zkušení kteří se honu účastnili nemuseli mít strach z karambolu nad překážkou, na své si přišli i diváci a fotografové, kteří se mohli po trase honu svézt v kočárech tažených kladrubskými koňmi.

Na závěr byla odměněna i psí smečka, která se o svou odměnu náležitě poprala. Jezdci dostali odznak za účast a po ošetření koní na ně čekal raut v několika saloncích hřebčína.

Děkujeme

V neděli 21. srpna 2005 se v areálu zámku v Doksech uskutečnil další ročník Dokské pouti.

Když jsme dorazili do Doks tak lilo jakoz konve a to doslova, ale naštěstí se počasí nakonec umoudřilo a i přes celonoční deště, byla neděle krásným slunným dnem.

Letos byl program zaměřen na taneční a sportovní oblast, a to v současném i historickém duchu. V 10 hod. se program rozjel elegantním a dynamickým nástupem mažoretek z Litvínova, poté je vystřídala děvčata z Loun se sportovním aerobikem, své předvedl Klub sportovního tance Silueta Praha, Aikido Žďár, krev rozproudily také country tance a dětský soubor romských tanců z Chrastavy. Do minulosti jsme se přenesli s prvními bicykly, tzv. kostitřasy, s nimiž vystoupil Klub historických kol Holice. Dech se tajil nad akrobatickou dovedností biketrialisty Petra Krause. S námi jste se mohli přenést až do doby renesance v komponovaném představení s koněm a dravci "Hodina lovu" a baroka v jezdeckém představení "Dáma v sedle", po kterém si několik děvčat z řad diváků vyzkoušelo jízdu v dámském sedle. V další části programu přišla na řadu historie sokolnictví a seznámení s 15 druhy dravých ptáků a šermířskými představeními nás bavil Libor Olšan se svými svěřenci. Nádvoří zámku bylo plné stánků se zajímavým, především rukodělným zbožím, dokští hasiči vařili svůj nepřekonatelný hasičský guláš a vuřty v pivu.

Protože se několik dní před akcí našemu kolegovi zranil kůň alternovala za něj naše Linda a nutno říci že naprosto skvěle :-)

---

Nám se od tohoto dne rozrostl počet zvířat o káně harrisovo, které jsme úspěšně dovezli domů a zvykáme ho na koně. Po dlooouhém vymýšlení jména zvítězil prostě Harry a pokud mu vše dobře půjde uvidíte ho na představeních již v letošním roce.

---